Od každé nové posily se v NHL toužebně očekává, že do týmu přinese něco zvláštního. Žádný z nich se však nemůže pyšnit přezdívkou „Pán prodloužení“ jako český útočník Patrik Eliáš. Jeho schopnost rozhodovat zápasy v prodloužení je stejně pověstná jako západ slunce nad Manhattanem. Již šestou sezónu obléká dres New Jersey Devils, v jehož službách dosáhl dvakrát na vysněný Stanley Cup.
Rodák z Třebíče začínal s hokejem v pěti letech. Tamnímu Elitexu zůstal věrný až do osmé třídy, ale pak se začal rozhlížet po lepším angažmá. Výsledkem byl přestup do slavné kladenské školy, z níž vzešli mj. Jaromír Jágr či Martin Procházka. V dresu Poldi prošel téměř všemi mládežnickými výběry a v sedmnácti letech si poprvé vyzkoušel start za áčko. Jediná sezóna stačila, aby si talentovaného hráče všimli skauti New Jersey a nabídli mu angažmá v NHL. Ještě rok Eliáš odolával vábení, aby v roce 1995 definitivně opustil Českou republiku.
Prvním působištěm Patrika v zámoří se stal klub nižší soutěže AHL Albany River Rats. Během 131 zápasů zde dokázal nasbírat 130 kanadských bodů za 51 branek a 79 asistencí. Na radu Bobbyho Holíka začal jíst těstoviny a syrové maso, díky čemuž přibral ve svalovině 18 kilo. To už byl slušný základ pro vstup do nejslavnější soutěže planety.
Křest v NHL zažil Eliáš ještě v sezóně 1995/6, jednalo se však o jediný zápas. V dalším ročníku již měl na svém kontě 17 startů, přesto se stále vracel na farmu. Důvodem byly jeho finanční požadavky, které vedení klubu, proslulého přísnou platovou disciplínou, odmítalo akceptovat. Až v play-off dostal šanci místo zraněného Davea Andreychucka a uvedl se náramně: v osmi zápasech dal dvě branky a třikrát přihrál na gól spoluhráčům. Je jasné, že takového hráče už do nižší soutěže trenéři „Ďáblů“ nepustili.
Jestliže měl Eliáš, co se týče týmových úspěchů, v NHL štěstí, v národním týmu se k němu obrátilo zády. Do sestavy památného zlatého týmu z Nagana se nevešel, na následné mistrovství světa ve Švýcarsku se sice vydal, ale tam Češi získali pouze bronzové medaile. A když o rok později opět slavili zlato, Patrik u toho zase nebyl. Přestože se trenér Hlinka zapřísahal, že v případě vypadnutí Devils v play-off vezme do Norska oba české útočníky, nakonec zvolil pouze druhé české křídlo Petra Sýkoru. Od té doby chová Eliáš k české reprezentaci mírně podezřívavý vztah.
Tou dobou již Sýkora s Eliášem dokázali kombinovat poslepu a spolu s důrazným centrem Jasonem Arnottem tvořili obávanou první formaci NJ. Na začátku sezóny 1999/2000 odmítl Eliáš ustoupit při vyjednávání o výši platu a pár zápasů dokonce odehrál v Pardubicích a Třebíči. Brzy se ale s manažerem Lamoriellem domluvil a odrazil se ke zřejmě nejlepší sezóně vůbec. Stal se nejlépe bodujícím hráčem týmu, udržoval si průměr okolo bodu na zápas a málem se vešel do první dvacítky nejproduktivnějších hráčů NHL. Kompaktní tým „Ďáblů“ se prokousal až do finále, v němž porazil obávané bijce z Dallasu a na Stanley Cupu se objevila další dvě česká jména.
Totéž se oběma spoluhráčům málem podařilo i napřesrok. New Jersey se opět probilo až k branám triumfu, kde na něj čekal hvězdný tým Colorada Avalanche. Finálová série se protáhla na sedm zápasů a ten poslední vyhrály „Laviny“ 3:1. Patrikovi zbyl pocit dobře odvedené práce a chmurná vzpomínka na třebíčského kamaráda Tomáše Zelenku, jenž v únoru po nešetrném zákroku soupeře ochrnul na spodní část těla. Eliáš tenkrát uspořádal v Třebíči benefiční utkání, jehož se zúčastnilo několik velkých českých hvězd.
Dostat se až na vrchol NHL se týmu s průměrným rozpočtem podaří jen občas. Udržet se na něm déle než dvě sezóny je prakticky nemožné, zvlášť když odcházejí opory. V průběhu sezóny 2001/2 opustili řady Devils oba Patrikovi spoluhráči z útoku Arnott i Sýkora. Na Eliášovi zůstala tíha odpovědnosti za výsledky týmu. Náladu mu nespravila ani účast na olympijských hrách v Salt Lake City, kde čeští reprezentanti podlehli ve čtvrtfinále Rusům. V prvním kole play-off potom „Ďáblové“ překvapivě vypadli s Carolinou, ale vyčerpaný Eliáš odmítl účast na mistrovství světa ve Švédsku.
Vedení klubu si uvědomilo situaci a přistoupilo na novou smlouvu, která přiřkla českému hráči 5 miliónů v průběhu tří let. Do týmu však přišel nový kouč Pat Burns, bývalý policista, a naordinoval tvrdou defenzívu. Eliáš se znovu rozehrál k výborným výkonům, stále častěji se v něm ale radost z gólů mísila s návaly zlosti. V zápase odehrál třeba čtvrthodinu, zbytek času seděl na lavičce a díval se, co předvedou jeho spoluhráči – destruktoři ze třetí a čtvrté formace. Navíc musel poslouchat zuřivé Burnsovy výlevy, když se zrovna nedařilo. Přesto se dokázal v rozhodujících chvílích prosadit a přispěl k postupu „Ďáblů“ do finále, kde se střetli s týmem Anaheim Mighty Ducks. Dramatické finále opět dospělo až k sedmému zápasu a tentokrát měli více štěstí hráči Devils.
Letos se Patrik dokázal vklínit mezi nejlepších deset v kanadském bodování se 38 brankami (5. místo mezi střelci) a 43 asistencemi. A dokázal platnost titulu „Pán prodloužení“ – v základní části čtyřikrát rozhodl zápas v nastaveném čase, čímž vyrovnal rekord NHL. Jeho novými spoluhráči v útoku se stali Scott Gomez a Brian Gionta, po nichž dostala formace přezdívku „GGE“.
Ve volném čase rád jezdí sportovním automobilem Porsche 911 Turbo, na rozdíl od minulých let však prý již nezkouší, kolik z něj „vymáčkne“. Ačkoli na ledě působí jako ztělesnění hokeje, nedávno si střihl dokonce sérii lechtivých snímků v letadle pro módní časopis Quo. A to i přesto, že prý trpí fobií z létání, podobně jako např. nizozemský fotbalista Dennis Bergkamp. S dlouholetou přítelkyní Yvonne prý plánuje svatbu i početí potomka, o konkrétních termínech však nehovoří.
Autor: Vladimír Vaďura
Rodák z Třebíče začínal s hokejem v pěti letech. Tamnímu Elitexu zůstal věrný až do osmé třídy, ale pak se začal rozhlížet po lepším angažmá. Výsledkem byl přestup do slavné kladenské školy, z níž vzešli mj. Jaromír Jágr či Martin Procházka. V dresu Poldi prošel téměř všemi mládežnickými výběry a v sedmnácti letech si poprvé vyzkoušel start za áčko. Jediná sezóna stačila, aby si talentovaného hráče všimli skauti New Jersey a nabídli mu angažmá v NHL. Ještě rok Eliáš odolával vábení, aby v roce 1995 definitivně opustil Českou republiku.
Prvním působištěm Patrika v zámoří se stal klub nižší soutěže AHL Albany River Rats. Během 131 zápasů zde dokázal nasbírat 130 kanadských bodů za 51 branek a 79 asistencí. Na radu Bobbyho Holíka začal jíst těstoviny a syrové maso, díky čemuž přibral ve svalovině 18 kilo. To už byl slušný základ pro vstup do nejslavnější soutěže planety.
Křest v NHL zažil Eliáš ještě v sezóně 1995/6, jednalo se však o jediný zápas. V dalším ročníku již měl na svém kontě 17 startů, přesto se stále vracel na farmu. Důvodem byly jeho finanční požadavky, které vedení klubu, proslulého přísnou platovou disciplínou, odmítalo akceptovat. Až v play-off dostal šanci místo zraněného Davea Andreychucka a uvedl se náramně: v osmi zápasech dal dvě branky a třikrát přihrál na gól spoluhráčům. Je jasné, že takového hráče už do nižší soutěže trenéři „Ďáblů“ nepustili.
Jestliže měl Eliáš, co se týče týmových úspěchů, v NHL štěstí, v národním týmu se k němu obrátilo zády. Do sestavy památného zlatého týmu z Nagana se nevešel, na následné mistrovství světa ve Švýcarsku se sice vydal, ale tam Češi získali pouze bronzové medaile. A když o rok později opět slavili zlato, Patrik u toho zase nebyl. Přestože se trenér Hlinka zapřísahal, že v případě vypadnutí Devils v play-off vezme do Norska oba české útočníky, nakonec zvolil pouze druhé české křídlo Petra Sýkoru. Od té doby chová Eliáš k české reprezentaci mírně podezřívavý vztah.
Tou dobou již Sýkora s Eliášem dokázali kombinovat poslepu a spolu s důrazným centrem Jasonem Arnottem tvořili obávanou první formaci NJ. Na začátku sezóny 1999/2000 odmítl Eliáš ustoupit při vyjednávání o výši platu a pár zápasů dokonce odehrál v Pardubicích a Třebíči. Brzy se ale s manažerem Lamoriellem domluvil a odrazil se ke zřejmě nejlepší sezóně vůbec. Stal se nejlépe bodujícím hráčem týmu, udržoval si průměr okolo bodu na zápas a málem se vešel do první dvacítky nejproduktivnějších hráčů NHL. Kompaktní tým „Ďáblů“ se prokousal až do finále, v němž porazil obávané bijce z Dallasu a na Stanley Cupu se objevila další dvě česká jména.
Totéž se oběma spoluhráčům málem podařilo i napřesrok. New Jersey se opět probilo až k branám triumfu, kde na něj čekal hvězdný tým Colorada Avalanche. Finálová série se protáhla na sedm zápasů a ten poslední vyhrály „Laviny“ 3:1. Patrikovi zbyl pocit dobře odvedené práce a chmurná vzpomínka na třebíčského kamaráda Tomáše Zelenku, jenž v únoru po nešetrném zákroku soupeře ochrnul na spodní část těla. Eliáš tenkrát uspořádal v Třebíči benefiční utkání, jehož se zúčastnilo několik velkých českých hvězd.
Dostat se až na vrchol NHL se týmu s průměrným rozpočtem podaří jen občas. Udržet se na něm déle než dvě sezóny je prakticky nemožné, zvlášť když odcházejí opory. V průběhu sezóny 2001/2 opustili řady Devils oba Patrikovi spoluhráči z útoku Arnott i Sýkora. Na Eliášovi zůstala tíha odpovědnosti za výsledky týmu. Náladu mu nespravila ani účast na olympijských hrách v Salt Lake City, kde čeští reprezentanti podlehli ve čtvrtfinále Rusům. V prvním kole play-off potom „Ďáblové“ překvapivě vypadli s Carolinou, ale vyčerpaný Eliáš odmítl účast na mistrovství světa ve Švédsku.
Vedení klubu si uvědomilo situaci a přistoupilo na novou smlouvu, která přiřkla českému hráči 5 miliónů v průběhu tří let. Do týmu však přišel nový kouč Pat Burns, bývalý policista, a naordinoval tvrdou defenzívu. Eliáš se znovu rozehrál k výborným výkonům, stále častěji se v něm ale radost z gólů mísila s návaly zlosti. V zápase odehrál třeba čtvrthodinu, zbytek času seděl na lavičce a díval se, co předvedou jeho spoluhráči – destruktoři ze třetí a čtvrté formace. Navíc musel poslouchat zuřivé Burnsovy výlevy, když se zrovna nedařilo. Přesto se dokázal v rozhodujících chvílích prosadit a přispěl k postupu „Ďáblů“ do finále, kde se střetli s týmem Anaheim Mighty Ducks. Dramatické finále opět dospělo až k sedmému zápasu a tentokrát měli více štěstí hráči Devils.
Letos se Patrik dokázal vklínit mezi nejlepších deset v kanadském bodování se 38 brankami (5. místo mezi střelci) a 43 asistencemi. A dokázal platnost titulu „Pán prodloužení“ – v základní části čtyřikrát rozhodl zápas v nastaveném čase, čímž vyrovnal rekord NHL. Jeho novými spoluhráči v útoku se stali Scott Gomez a Brian Gionta, po nichž dostala formace přezdívku „GGE“.
Ve volném čase rád jezdí sportovním automobilem Porsche 911 Turbo, na rozdíl od minulých let však prý již nezkouší, kolik z něj „vymáčkne“. Ačkoli na ledě působí jako ztělesnění hokeje, nedávno si střihl dokonce sérii lechtivých snímků v letadle pro módní časopis Quo. A to i přesto, že prý trpí fobií z létání, podobně jako např. nizozemský fotbalista Dennis Bergkamp. S dlouholetou přítelkyní Yvonne prý plánuje svatbu i početí potomka, o konkrétních termínech však nehovoří.
Autor: Vladimír Vaďura
Výška: 183 cm
Váha: 90 kg
Přezdívky: Eli, Elík, Elša, Patty
1995-8 – Albany River Rats
1997-? – New Jersey Devils
1999/2000 – Horácká Slavia Třebíč, HC IPB Pojišťovna Pardubice
Mistrovství světa – 3. místo (1998)
Mistrovství světa juniorů – 3. místo (1994)
Váha: 90 kg
Přezdívky: Eli, Elík, Elša, Patty
Kariéra:
1992-5 – Poldi Kladno1995-8 – Albany River Rats
1997-? – New Jersey Devils
1999/2000 – Horácká Slavia Třebíč, HC IPB Pojišťovna Pardubice
Kolektivní trofeje:
Stanley Cup – 2000, 2003Mistrovství světa – 3. místo (1998)
Mistrovství světa juniorů – 3. místo (1994)
